úterý 31. října 2017

Střelba do vlastních řad aneb jak jsem zjistil, že jsem vztahovačná transka

Přemýšlel jsem dlouho, jestli to sem mám napsat... Ale co ztratit?
Nedávno jsem si vzpomněl, jaký jsem měl první půlrok 2017 štěstí na lidi. Lituju toho, že jsem tehdy tolik pracoval na úkor sociálních kontaktů, ale to už nejde napravit. Tehdy se u mě taky rozvinula dysforie a já si uvědomil, že hormony jsou pro mě nereálné. Ale měl jsem naději.

Dysforie se stupňovala a já měl strach udělat něco se svým tělem (třeba i jen s vlasy). Poprvé to bylo v srpnu, kdy měl kdosi blbou poznámku na to, že jsem fakt divná transka, když se nesnažím vypadat dost trans. Nejlepší bylo, když se mě zastala cis holka.
Vzpomněl jsem si na jednu záležitost z roku 2015. Tehdy jsem strašně hledal pomoc na netu, napsal jsem jednomu trans klukovi, že jsem genderfluid (to jsem si tehdy myslel, ale už si to nemyslím) a že nevím, kde mám potkat stejné lidi, jestli by nebyl tak hodný a neporadil, kde je nějaký taková komunita. Pán mi sdělil, ať chodím na LGBT akce, že o genderfluid on nic neví, páč on je součástí trans komunity, a to je něco jiného, tam genderfluidi nemaj co dělat.
Ta doba byla hrozná, cítil jsem naprosté zoufalství, myslel jsem na smrt. Teď se oproti tomu mám famfárově.

Jak jsem řekl, lituju, že jsem se kvůli dysforii tak izoloval. Znám se a myslím, že to nepřekonám. Vrátila se mi sociální fobie, ale jinak než předtím. Nebál bych se mluvit před lidmi a i když bych to pokazil, tak bych před nimi klidně i přednesl referát nebo ze sebe děla úplnýho blba. S tímhle už problém nemám, moje sociální fobie se trochu změnila. Vůbec mi nedělá problém hrát chvíli ženskou. Ale mám strach být sám sebou mezi lidma se stejným "problémem". Cítím se ještě víc socially awkward než kdy předtím. Logika nepomáhá. Nejsem dost trans, protože jsem na ně moc velkej exot. Mám vlastní hlavu pokud jde o jisté věci a chci mít nad svou cestou kontrolu, nehodlám dělat něco, o čem mi intuice říká, že to není pro mě správné. Ale zároveň nejsem rozhodnutý, jestli mám dost silnou osobnost, abych dovedl jít proti proudu. Ne, nemám. Otázka by teda spíš měla znít, jestli si tu silnou osobnost dokážu vybudovat.
Nevím, jak tohle vysvětlím nějakýmu cvokaři. "Pane doktore, já mám strach, že mi ostatní transky budou nadávat, že nejsem dost velká transka. Přitom, považte, pane doktore, jsem svou první menstruaci obrečel a první den v podprsence taky! A při souloži si sám sebe automaticky a bez přičinění vůle představuju jako chlapa, copak to neznamená, že jsem ta nejryzejší transka na světě?"

Nesnáším konflikty. Snažím se být nekonfliktní. Když někdo vůči mně konfliktní je, mám za zvyk zapomenout na svoje ego a řešit to po dobrým a slušně a klidně. Taky mě to stálo spoustu námahy, ale za ta léta už jsem si to zautomatizoval, nedělá mi to problém. Aspoň si to tedy myslím. 
Ale ono to asi nestačí. Uznávám, že v poslední době možná ztrácím verbální schopnosti a moje diplomaticky zamýšlená odpověď vyznívá jinak. Nevím, nemám feedback.

Proč to říkám, to někteří možná vědí. Opět jsem na vlastní kůži zjistil, že to tak lehký nebude. Matrix  a námi vyjebává, to už víme. Ale občas mám dojem, že jsme si nevšimli, že nás pohltil nějakej Metamatrix, protože tohle prostě nemůže bejt pravda. Nebo jsme z toho Matrixu nikdy nezdrhli.
Někde na internetu v online prostoru pro trans lidi, tam jsem se v jedný dost slabý chvilce zeptal na nějakou věc ohledně fyzickejch změn, která ovšem neodpovídá tradičnímu trů transkoidnímu kánonu. Napsalo mi dost lidí, vlastně i ti, co k tomu neměli co říct, jak už to bývá. Byl jsem rád za všechny, co měli poznámku k věci a kteří nebyli militantní. Horší to ale bylo s tím, co všechno mi přistálo v inboxu. Svěřím se vám jen s tím největším špekem, protože to pěkně demonstruje to, na co si právě stěžuju.

Napsal mi jeden kluk, o kterým jsem si nejdřív myslel, že je to transkomil, ale pak jsem zjistil, že je to taky trans kluk. Napsal mi "zaujala jsi mě, podle profilu bysme si mohli sednout". Když jsem zjistil, že to není transkomil, tak jsem byl trochu nasranej, jelikož když by měl být problematiky znalej, tak nechápu, proč mě automaticky oslovuje v ženským rodě. A taky nesnáším, když mi někdo píše "zaulala jsi mě", protože tuhle zprávu jsem nevyžádaně dostal hodněkrát od cis mužů a zní mi to strašně mačoidně. Zní to tak i vám, nebo jsem paranoidní?
Chvíli jsem teda doufal, že tím, že máme podle něj něco společnýho (nebo jak si to "zaujala jsi mě" mám vyložit), myslí to, že taky zrovna nejede v zajetým trů trans kánonu. Ale ne. Ten mi to dal vyžrat ještě víc. Trpělivě jsem si s ním psal, abych to zjistil a nechtěl jsem se unáhlovat ve svých jinak unáhlených soudech. Pak se sám od sebe ptal na naprosto nevhodný otázky. Řekl, že je už 3 měsíce na hormonech a ptal se, jak to jako budu řešit bez hormonů, když je odmítám. Sdělil mi, že bych si měl změnit jméno, že s ženským jménem mě těžko budou brát jako chlapa (fakt? ty jo, to bych nečekal!), i když já se ho na nic podobného neptal a ani jsem si neztěžoval, že mě nikdo nebere jako chlapa. Pořád jsem měl trpělivost. Ale nechtěl jsem se o tom bavit, byl to cizí člověk. Doufal jsem, že mi možná napsal proto, že se chce seznamovat (jakože víte jak) a když zjistí, že nejsem holka, tak že mě nechá být. Vyjevil jsem mu to hnedle, co jsem zjistil, že i on je trans, nikoliv transkomil. Na jeho otázku o jménu jsem řekl, že jo, se jménem asi něco udělám. A on pak dodal: Víš co, mě to zajímá, jak to máš, když odmítáš hormony a o nějakým mužským vzezření nemůže být řeč, co si budeme povídat. :)
(Aha, takže sis prohlížel moji profilovou fotografii.)

Co si budeme povídat. Kámo, kdybys mi to neřekl, tak si toho normálně nevšimnu! Normálně jsem si myslel, že vypadám jako borec. Wow, tys mi to ale nandal, moje vzdušné zámky o mé fyzické mužnosti se bortí. Chrrržžžžžžžž.... Puf. Jsou pryč.
A tehdy jsem si konečně řekl: Jo, jsem urážlivá vztahovačná transka. Protože mě to prostě naštvalo. Vím, jak vypadám a jaký jsou moje šance bez hormonů, ale nechápu, proč mi tohle jako píšeš, ty vole z profilu bez fotky (jaká drzost hodnotit něčí vzhled a sám se za svou držku stydět) - myslíš, že to nevím a musíš mi to extra sdělovat? Já bych si tohle nikomu nedovolil napsat, nikdy.

Někteří trans lidi chtěj být tak hrozně podobní cis lidem, že se k vlastním soukmenovcům chovají jako cis transfobové.
Bravo.

Nevím momentálně, kam se vrtnout. Moje sociální fobie se přesunula ze strachu z mluvení a vystupování na veřejnosti na sociální fobii mezi lidma, kteří by mi měli rozumět. Nevím, co s tím. Přemýšlím o tom, že se už konečně nadobro odstěhuju z ČR, ale nechce se mi ještě utíkat, protože mám pocit, že jsem to v Praze promarnil, že jsem to všechno posral a nechci to tak snadno vzdát. Ale co když to se mnou lepší nebude? Protože jsem čím dál větší asociál. Úzkosti se u mě projevují jako zimnice, doslova se začnu klepat zimou. Jak "nebezpečí" zmizí, zmizí i ona.
Vystoupil jsem letos z několika pomyslných kruhů, i z takových, ze kterých se mi to ani nesnilo. Ale v tomhle se pořád melu a melu. Neumím vycházet s lidma, neumím komunikovat. Neumím mluvit. Teda už umím, ale neumím mluvit sám za sebe. Mám strach z toho být sám sebou před ostatními lidmi. Tedy před takovými, před kterými bych sám sebou směl být, protože by mě měli aspoň částečně chápat. Hrát role mi naopak už problém vůbec nedělá - od té doby, kdy jsem zjistil, kdo se pod těma mýma maskama vlastně schovává.

Žádné komentáře:

Okomentovat