pondělí 14. srpna 2017

Co když nejsem trans?

Dneska budu za hysterku. Před tím vám dám jednu radu: Pokud se furt plácáte v problémech jako já, tak to může znamenat, že nemáte svůj život pod kontrolou, protože nemáte pod kontrolou reakce na svoje emoce. (Tak to mám já a furt mi to nejde zlepšit.)
Přiznám se vám k něčemu.
Občas (a vlastně čím dál častěji) si fakt přeju, abych se jednoho dne prostě probudil a řekl si... "Co blbnu, vždyť já jsem přece vlastně lesba!"

CO když nejsem trans? Co když jsem jen nějaká divná holka, které se nechce být žena, protože si blbě vyložila, jak na ni někdo blbě sahal, když jí byly čtyři (ne, nebyl to úchyl, byl to jenom podělanej debil, co neví, jak se chovat k malým holkám). Co když se nedokáže ztotožnit se svou pohlavní rolí kvůli tomuhle, že si to podvědomě spojuje s tímhle? Se znechucením nad sebou samotnou a se studem s tím spojeným? S výčitkama svědomí, který přicházely pak dalších skoro 20 let poté, že "tak strašně moc nadělá", když na ni nějakej chlap úplně normálně sáhne (jako každej chlap, protože ni jsou prostě už takoví, co)? 
Celý život mám pocit, že mě někdo zradil. Částečně jo, ale koho někdo někdy nezradil? Kdo má ideální život? Mám se jako prase v žitě, bez nadsázky... 
Nejvíc mě zradilo jen moje tělo v pubertě. Zradilo mě něco, co se nedá změnit. Pak už jsem jen podvědomě čekal, co přijde dál. Dostal jsem krámy dřív než všechny ostatní, díky mojí tehdejší téměř obezitě mi vyrostly (na mý poměry) nechutně velký kozy. Když jsem si uvědomil, že se budu muset řídit tím, kdy dostanu menstruaci a že už nikdy nebudu moct chodit beztrestně bez trička, protože už nejsem dítě, měl jsem pocit, že můj život skončil.
Co dál? Život začal být divnější a divnější, a já jen doufal, že z toho vyrostu...

Fajn, možná nejsem trans.
Možná jsem jen lesba, která si to nechce přiznat. Pak ovšem nedává logiku to, že si přeju, abych si to uvědomil, a měl už klid.
Možná jsem jen divná heteračka, která nesnáší vaginální sex a její maskulinní cítění je odpor k chlapům, kterej pramení z toho, že měla blbej chlapskej vzor v rodině, že neměla v rodině chlapa, ke kterýmu by mohla vzhlížet, že byla znechucená ze svýho otce? 
Docela dost dobře bych mohl být lesba. Splňuju skoro všechny stereotypy. Teda kromě toho, že bych byl nějak dobrej ve sportech, to právě naopak, sportuju jenom proto, abych nebyl vyžrané prase. A dokonce se po ženských koukám. Tak proč mě sakra dost nezajímaj? 
Když jsem byl malý děcko, strašně mi vadilo, když na mě sahal nějakej chlap. Strašně jsem se chlapů bál. Nevím, jestli to bylo od toho incidentu, ze kterýho si pamatuju jen odpornej pocit znechucení z vlastního těla a to, jak se všema čtyřma končetinama vynakládám sílu k tomu, abych toho debila od sebe odstrčil, a to je všechno (co když se vlastně to vůbec nestalo? ale kde se pak vzal? ale jak bych si jako dítě mohl něco nevhodnýho blbě interpretovat? kde se to ve mně vůbec vzalo?) Ale je pravda, že ten blbej pocit ze svýho těla prostě mám možná od tý doby. Ze svýho tělesnýho ženství. Jenomže kdyby to bylo všechno bylo jen kvůli něčí neohrabanosti, tak jak by to mohlo ovlivnit některý mentální pochody týkající se hlavně sexuality, který jsou prostě automatický?
Ale stejně  bych mohl bejt lesba, vždyť tomu vlastně nic neodporuje...
Dokonce ani to, že kdysi dávno v jedný konkrétní chvíli, kterou bych tu fakt nerad popisoval, mi naprosto automaticky přišla na mozek představa, že jsem u toho ten chlap. Bylo mi to divný. Pak mi došlo, že jsem si to tak představoval vždycky, protože bez toho to jaksi nešlo. Dokonce i za střízliva. Dokonce i když jsem u toho byl úplně sám. Nerozuměl jsem tomu a sám před sebou jsem dělal, že to neexistuje. Furt jsem čekal, kdy do tý ženský dospěju.
Ale kdesi na netu jsem četl, že to tak má dokonce i spousta leseb, tak proč bych měl bejt trans kluk?

Ale asi opravdu nejsem trans. Protože vypadám jak ženská. Protože se nesnažím. Mám nalakovaný nehty. Furt jsem se nenechal ostříhat, i když se mi nelíbí, že mám dlouhý vlasy. Nechce se mi úplně přestat nosit make up. Mám akné a jizvy po něm a jsem bledej a světlovlasej, vypadám bez něj jako nemocnej. Vypadám bez něj fakt odporně. Když si to přestanu patlat na oblčej, nebudu se cítit víc mužně, budu se cítit jako nemocně vypadající žena.

Pamatujete, jak jsem vám vyprávěl o tom incidentu, kdy o mně jeden cis chlap venku strašně nahlas řekl něco ohledně toho, jak jsem vypadal? Tak něco takovýho by se dalo čekat od cis primitivů, tak mě to nějak ani nerozhodilo. Ne na dlouho.

Úplně jsem zapomněl, jakej jsem měl kdysi strach, že mě nebudou brát vážně, že jsem trans, když vypadám jako holka a  nepřestal jsem dělat ty ženský věci a prostě jsem kromě oblečení se sebou nic neudělal. Úplně jsem zapomněl, jak mě před dvěma lety jeden kluk na netu poslal někam, že do trans komunity nepatřím, když se cítim genderfluid (tak se už necítím pěkně dlouho). Měl jsem posledního půl roku strašný štěstí, že ať že si o mně myslel kdo chce, co chce (na to maj právo),tak mi nikdo nic neřekl. Za to děkuju.

Když se vám po takový době, kdy vám nikdo nedává najevo, že jste na trans kluka divný, protože prostě nevypadáte dost trans, a pak se stane, že prostě někdo "strašně nenápadně" nějakou poznámku, utrousí, může se některým labilnějším jedincům stát, že vás to prostě rozhodí na celej zbytek dne. A je fuk, že to byl třeba den, na kterej jste se třeba těšili.
A když jste osoba, co zapomněla, že taková situace se může stát, tak prostě pak nevíte, co se sebou.
Já to teda nevěděl, protože jsem labilní a pořád se nechávám ovlivňovat emocema, což je moc špatně a pak bych tu ve dvě ráno nesmolil tuhle sračku. (Btw pokud vás zajímá, jak nebejt labilní, tak je třeba dobrá Jak získat v životě klid a vyrovnanost od Philipa Moffitta)

To je důkaz, že se nemáte na nic těšit, jinak se to posere.Za svou reakci si můžu sám. Mohl jsem se vysrat na to, co o mně kdo říká. Jenomže mě to rozhodilo na zbytek dne a pak to tak dopadá. 

Hele, pokud uvidíte někoho, kdo jaksi nevypadá dost trans, tak ho klidně tiše suďte, klidně si pomyslete si že je to jen nějaká píča, co si na to jen hraje. Ale raději prosím mlčte a řekněte si to potom s kámošem, až bude ten nekonformní jedinec někde mimo doslech. A už vůbec nemějte takový poznámky někde na Pridu na někoho, s kým se vidíte poprvý v životě, protože nevíte, co konkrétně zažívá a jak to má konkrétně on. I šepot je slyšet. Prostě buďte rádi, že vedle tý holky, co se považuje za kluka, vypadáte jako kluk a o víc se nestarejte. Pták vám díky kecům nenaroste, sorry. Kdyby jo, tak já už jich mám tucet (tři bych si nechal a zbytek bych střelil na Aliexpressu). Nebo jestli nevíš, tak se zeptej, ne? "Proč se pičo aspoň trochu nesnažíš, proč vypadáš jako holka? Proč máš kurva nalakovaný na nehty? Na co si hraješ?"
Jo, vypadám jako holka, protože nesnáším, když na mě lidi čuměj.

Tragédský je, že z toho pak díky svýmu nasranýmu bitch ksichtu a vyjdu jako asociální píča já. Ale tak to bylo vždycky. Musím se sebou něco udělat. Nemyslím teď vypadat víc trans, abych něčemu takovýmu nemusel už čelit, ale víc si stát za svým. A jdem debil, že jsem nechodil víc na skupiny.
Možná fakt nejsem trans. 

Pro cis nejsem dost cis, pro trans ne dost trans.
Kašlu na to, tentokrát se nepropadnu do asociálního chování, jedeme dál a zase od začátku.
Už zase od začátku. Ukaž jim, že nejseš tak divnej, jak to vypadá.

sorry za chyby, jsou dvě ráno.

Ale jedna fajn věc se tam stala. Potkal jsem tam jednu moc fajn a neuvěřitelně milou cis ally, se kterou jsem šel celou cestu, ale bohužel jsme se pak sobě ztratili  davu při výstupu na schodech na Letnou. Tímto ji zdravím, i když pochybuju, že to čte. Kdyby jo a chtěla zůstat v kontaktu, tak ať se mi klidně ozve.

.....
Jo a víte co je novýho? Fanny de Aguiar už není Fanny, ale Aaron. Jsem si to tak trochu myslel, když jsem ho poprvé viděl. Kecám, nemyslel. Doufal jsem v to, i když tak nějak nevím proč. Asi pro svůj vlastní pocit. 

2 komentáře:

  1. Ahoj Andy, nebyla jsem to já, ale kdybys chtěl potkat jinou cis ally /nebo takovou, co se o to denně snaží/, dej mi vědět. Nějak.

    S velkou radostí Tě čtu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Aranel, moc děkuju za přízeň, moc ohlasů nemám, tak mě vždy potěší každý, kdo řekne, že mě rád čte :) Takže dávám vědět. :)

      Vymazat