středa 19. dubna 2017

Annie Lennox, "Why"

Tímto článkem bych chtě otevřít pravidelné hudební okénko, které se bude týkat ani ne tak hudby samotné, jako spíše její souvislosti s mým životem. Hudba má v mým životě velký místo a proto ani tady nesmí chybět, poněvadž když zrovna nespím, neobtěžuju svůj mozek prací nebo se nedeptám tím, že si nemůžu vypěstovat strniště, tak trénuju na kytaru, jsem na youtube a čumím na různý videa z koncertů nebo na videoklipy, mučím svůj mozek tím, že se snažím zapamatovat předznamenání stupnic, zkouším nějaký hudební PC programy nebo jakkoliv jinak něco patlám s hudbou (a ne, nejsem žádný child prodigy, začal jsem s tím sám od sebe, když už jsem byl téměř dospělej dacan).

Upozorňuji vás ale, že nejsem žádný undergrounďák.


První (a snad ne poslední) díl tohoto hudebního okénka otevírám jedním z videoklipů, které jsem viděl ještě jako dítě mladší 5 let. Moji rodiče mi totiž na VHS s Večerníčkama nahráli i nějaké hudební videoklipy, z nichž mnohé pro mě byly naprosto zásadní.
Jako třeba Why od Annie Lennox.



Pamatuji si, jak jsem se na to koukal pořád dokola a byl jsem fascinován tou androgynní osobou, která sedí před zrcadlem. Pamatuji si, že jsem se ptal mámy, jestli je to holka nebo kluk. Myslel jsem, že je to kluk.
Dodnes se nemůžu zbavit pocitu, že ač je to žena, tak to působí, jako kdyby se za ženu převlékala. Proste drag.
Už v tom mladém věku, kdy jsem to poprvé viděl, to na mě moc zapůsobilo. 

A teď, o více než 20 let později, si konečně uvědomuju, že je to vlastně něco jako já. Prostě jen osoba  v těle ženy, která se převlíká za ženu. Nikdy jsem se necítil doopravdy žensky, i když se mi občas, když už jsem byl starší a pubertu měl za sebou, líbilo být v něčem typicky ženském. Pocit ženskosti jsem ale nikdy nezažil. Ač mám ženskou anatomii, vždycky jsem si připadal jako chlapec, co se převléká za ženu. Tak jako kdysi mladíci ztvárňující ženské postavy v divadelních hrách. Tak jsem se cítil celý život. A zejména v tom mladém věku, kdy jsem byl doslova posedlý divadlem. Celej svět pro mě byl takové divadlo v kostýmech.

A teď se mi to zase vrací. A není to zas tak špatný.

Žádné komentáře:

Okomentovat